Co znamená, když o někom řekneme, že vyhořel? Syndrom vyhoření je onemocnění, které je úzce spjato s prací. Někteří si první fáze onemocnění neuvědomují a pomoc vyhledají, až když je syndrom ve své nejhorší fázi.
O syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření je duševní stav charakteristický mnohými negativními příznaky. Objevuje u lidí mající potíže odvíjející se od jejich zaměstnání. Vyplývá z dlouhodobého působení pracovního stresu.
Nejčastěji postihuje lidi, kteří začali pracovat s nadšením a nad rámec svých povinností, ale postupně začaly ztrácet smysl ve svou práci a upadli do úplně apatie.
Syndrom vyhoření může postihnout všechny lidi, kteří pracují. Nejvíce jsou však ohrožení lidé pracující s jinými lidmi, např. sociální pracovníci, učitelé, zdravotníci atd.
Fáze syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření je onemocnění, které nepropuká náhle. Naopak, přichází plíživě a prvotním příznakům lidé zpravidla nevěnují dostatečnou pozornost.
Syndrom vyhoření můžeme dělit do 5 fází:
- pracovní nadšení: Jedinec se do své práce vrhá s chutí. Má velké ideály a pracuje více než jiné lidé.
- stagnace: Pracovník zjistí, že jeho snažení nepřináší cíle, které si představoval. Tuto fázi můžeme také nazvat vystřízlivěním.
- frustrace: Stagnace se prohlubuje ve frustraci. Dotyčného jeho práce nebaví a lidi, se kterými pracuje, vnímá negativně, což ještě zhoršuje jeho pracovní výsledky a vede k další frustraci.
- apatie: Člověk je v práci apatický, dělá jen to nejnutnější, a pokud ví, že ho nepostihnout žádné sankce, nevykonává ani to.
- vyčerpání: Naplno se projevuje syndrom vyhoření. Jedince ztrácí smysl práce a trpí mnohými z níže uvedených příznaků.
Příznaky syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření se projevuje četnými příznaky, které můžeme rozdělit do tří skupin:
- tělesné příznaky: Patří sem bušení srdce, obtížnější dýchání, problémy se zažíváním, svalové napětí, vyšší krevní tlak, poruchy spánku atd.
- psychické příznaky: Jedinec se syndromem vyhoření se cítí sklíčený, trpí pocity bezmoci, nespokojenosti a propadá depresi. Často bývá i popudlivý a podrážděný. Je lhostejný k práci, má komplexy méněcennosti, uniká do fantazie, nesoustředí se, zapomíná, není schopen projevit žádné nadšení, a to ani mimo práci.
- chování: Člověk se syndromem vyhoření se uzavírá jiným lidem, má problémy v osobních i pracovních vztazích, dostává se do konfliktů, dělá špatně svou práci a má větší sklony k přejídání se, toxikománii a alkoholismu.
Léčba a prevence syndromu vyhoření
Léčba je často zdlouhavá. Důležitá je psychoterapie (nejlépe se uplatňuje behaviorálně kognitivní psychoterapie), která je někdy podpořená léčbou léky na depresi či úzkosti. Důležité je změnit režim a více se zaměřit na psychohygienu – dostatek odpočinku, koníčky, pozitivní mezilidské vztahy, sport, zdravá výživa, dostatek tekutin, omezení alkoholu, cigaret a kávy atd. Na psychohygienu je podstatné se také zaměřit v rámci prevenci syndromu vyhoření.
Další články z rubriky
- Dystymie
- Posttraumatická stresová porucha
- Panická porucha, ataka: Příznaky, léčba
- Schizofrenie a její příznaky
- Paranoidní schizofrenie
- Úzkost: Příznaky a se jí zbavit
- Separační úzkost
- Bipolární afektivní porucha
- Laktační psychóza
- Syndrom vyhoření
- Maniodepresivní psychóza: Příznaky, léčba
- Hraniční porucha osobnosti
- Generalizovaná úzkostná porucha
- Kleptomanie
- Psychické poruchy
- Další články z rubriky 'Duševní poruchy' »
