Trápí vás neustálá skleslost, únava, neschopnost radovat se či další potíže podobné depresi, ale na druhou stranu nejsou tyto příznaky tak silné, aby to mohla skutečně být deprese? Může jít o dystymii.

Co je to dystymie

Dystymie je porucha nálady, která spadá do depresí. Jde však o její slabou formu. I tak by se však neměla podceňovat, protože zhoršuje celkovou kvalitu života pacienta. Objevuje se v chronické podobě. Lze ji totiž diagnostikovat, když její projevy trvají déle než dva roky.

Průzkumy ukazují, že dystymií trpí v Evropě cca 3 – 5 % dospělých lidí. Více jsou touto poruchou ohrožené ženy. Objevuje se v rané dospělosti a trvá alespoň dva roky, někdy však jde o celoživotní záležitosti.

Není známá přesná příčina, ale předpokládá se, že se na jejím vzniku podílí dědičnost, výchova a i hovoří se také o dopaminergní hypotéze, která říká, že vznik dystymie souvisí s poklesem neurotransmiterů.

Příznaky dystymie

První příznaky dystymie mohou být nenápadné. Většinou totiž vzniká dystymie postupně. Pacient má nízké sebevědomí, těžko ho něco potěší a téměř vůbec neprožívá radost. Kromě toho má problémy se soustředěním se, cítí se osamělý, nudí se a má pocit, že druzí lidé mu vůbec nerozumí. Tito lidé si často stěžují a mají problémy s nespavostí. Nemoc je vede k vyhýbání se společnosti lidí a trávení volného času jim nepřináší uspokojení.

Z dalších příznaků dystymie si ještě uveďme zvýšenou či sníženou chuť k jídlu a pesimismus. Nezaměňujme však pesimismus s dystymií. Pesimista neprožívá permanentní smutek jako člověk trpící dystymií.

U dystymie se však na rozdíl od některých forem těžké deprese neobjevuje neschopnost pracovat a plnit požadavky každodenního života. I když někdy je lidé s dystymií plní s vypětím všech sil.

Diagnostika a léčba dystymie

Dystymii lze diagnostikovat, jsou-li splněna tři základní kritéria:

  • Jedinci se vrací depresivní nálada alespoň dva roky a normální nálada u něj netrvá déle než několik týdnů.
  • Nejde o depresi.
  • V průběhu některého období dystymie by se měly objevit alespoň tři z následujících příznaků: pokles aktivity, nespavost, problémy s koncentrací, častá plačtivost, ztráta sebedůvěry, ztráta zájmu o sebe, pocit zoufalství a beznaděje, menší hovornost, vyhýbání se lidem, pesimistický výhled do budoucna, pocit neschopnosti vyrovnat se s běžnou zodpovědností v každodenním životě.

Při léčbě dystymie se uplatňuje psychoterapie zaměřená změnu způsobu myšlení. Použít lze i různá antidepresiva, nejčastěji ze skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Konkrétní antidepresiva se volí podle závažnosti dystymie, stavu pacienta a vedlejších příznaků. Lze také kombinovat medikamentózní léčbu s psychoterapií.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *