Lidé často říkají, že mají depku, pokud nejsou v dobrém psychickém naložení. Deprese jako nemoc však není jen špatnou náladou. Jde o vážné nemocnění, které rozhodně není radno podceňovat. Přibližme se depresi z psychologického hlediska.

Co je deprese?

Deprese je stav psychiky, který je vážný a ohrožuje život pacienta. Patří mezi poruchy nálady. Mezi ně patří dle Mezinárodní klasifikace nemocí kromě depresivní epizody (lehké, střední a těžké) také manická epizoda, bipolární afektivní epizoda, rekurentní depresivní porucha, trvalé poruchy nálady a jiné poruchy nálady.

Pokud se deprese projevuje ve své nejtěžší formě a neléčí se, může vést až k sebevraždě. Projevuje se především dlouhodobým poklesem nálady, úzkostmi a dalšími negativními příznaky.

Důležité je co nejrychleji zahájit léčbu, která spočívá ve vhodně zvolené psychoterapii či podáváním antidepresiv. Oba tyto léčebné přístupy se zpravidla kombinují.

Jak vzniká deprese

Původ depresí není přesně znám. Soudíme, že vzniká na základě dědičných předpokladů, přičemž pro to, aby byla deprese spuštěná, je třeba nějaký podnět. Spouštěče mohou být různé. Patří mezi ně dlouhodobý stres, nespokojenost, užívání některých léků, nedostatek odpočinku a spánku, zvýšená konzumace alkoholu, drogy atd. Své opodstatnění mají i neurochemické a imunoneuroendokrinní teorie, které spatřují příčinu v receptorech, neurotransmiterech a celkově v činnosti endokrinních žláz.

Na příčiny vzniku depresivní poruchy lze také nahlížet z různých psychologických teorií. Jsou jimi následující teorie:

• psychoanalytická: Vidí příčinu v depresi již v orálním vývojovém stadiu (dle Freuda). Tito lidé potřebují neustále ujišťování pro své pozitivní sebepojetí. Pokud ho nemají, objevuje se u nich deprese.
• naučená bezmocnost: Lidé na základě neúspěchů předpokládají, že vše co by v budoucnu mohli dělat, opět povede k neúspěchu. Proto nevyvíjejí žádnou činnost a mají pesimistické náhledy do budoucna. Stávají se depresivními.
• kognitivně-behaviorální: Podstatným faktorem pro vznik depresí je podle této teorie stres. Pacient si tvoří dysfunkční kognitivní schémata, která vedou k dalším příznakům deprese.
• behaviorální: Zde je primární poruchou nedostatek sociálních dovedností, který vede k poklesu odpovědi na pozitivní podmiňování. Deprese je tak důsledkem snížení schopnosti prožívat pozitivní zážitky.

Diagnostická kritéria depresivní poruchy

Depresivní porucha může být dle Mezinárodní klasifikace nemocí diagnostikována, pokud trvají obtíže minimálně dva týdny a jsou přítomné jádrové příznaky (depresivní nálada, ztráta zájmu a radosti ze života se sníženou aktivitou). Dále depresi provázejí i další příznaky – narušený spánek, myšlenky na poškozování či sebevraždu, pocity viny bezcennosti, narušená pozornost, negativní přístup k budoucnosti, narušené sebevědomí a snížená sexuální apetence.

Při splnění minimálně dvou jádrových příznaků a dvou ostatních příznaků se diagnostikuje lehká deprese, při které příznaky nejsou příliš intenzivní a nejsou narušené pracovní a sociální aktivity.

Pro diagnostikování středně těžké deprese jsou přítomny minimálně dva jádrové příznaky a tři další příznaky. Jejich intenzita je střední a dochází i ke střednímu narušení domácích, sociálních a pracovních aktivit.

Pro diagnostiku těžké depresivní epizody jsou přítomné všechny jádrové příznaky a minimálně čtyři další příznaky. Jsou intenzivního charakteru a vážně narušují všechny aktivity člověka. Těmto lidem zpravidla je přiznává plný či částečný invalidní důchod.

Druhy deprese

Deprese není jen jedna. Rozlišujeme mnohé druhy depresí. Seznamme se s těmi nejčastějšími:

• deprese dle intenzity: Depresivní epizody dělíme na lehkou, střední, těžkou a těžkou s psychotickými příznaky. Těžká deprese s psychotickými příznaky se navíc pojí s vidinami a bludy.
• endogenní deprese: Jde o tzv. vnitřní depresi, která vzniká bez vnější příčiny. Způsobuje ji nevyvážené množství neurotrasmiterů (dopaminu, serotoninu a noradrenalinu).
• bipolární afektivní porucha: Střídají se zde fáze deprese a mánie. Fáze deprese jsou delší. Mánie se projevuje nadměrnou aktivitou.
• rekurentní depresivní porucha: Jde o periodickou depresivní poruchu. Její trvání je minimálně dva týdny. Depresivní epizody jsou proložené alespoň dvěma měsíc, kdy se deprese neprojevuje. Oproti bipolární poruše zde nedochází ke střádání manické a depresivní fáze.
• reaktivní deprese: Deprese způsobená určitou událostí v životě člověka, která je provázená stresem, starostmi a velkými změnami. Může jí např. o smrt blízkého člověka, rozvod atd.
• symptomatická deprese: Depresivní porucha tu není primární, je pouze příznakem jiné nemoci, kterou je třeba objevit a zahájit příslušnou léčbu. Jde např. o různé nádory, epilepsii atd.
• sezónní deprese: Objevuje se nejčastěji na podzim. Nemívá vážné příznaky a účinná je při její léčba fototerapie.
• larvová deprese: Projevuje se pouze tělesnými příznaky, např. bolestmi hlavy, problémy se zažíváním, závratěmi, bolestmi zad atd.
• poporodní deprese: Menší poruchy nálad se objevují vlivem hormonálních změn téměř u každé ženy po porodu. Menší projevy nazýváme „poporodní blues“. Poporodní deprese se objevuje zhruba u každé desáté ženy.
• deprese v menopauze: I zde jsou příčinou hormonální změny, ale i plné uvědomění si stárnutí. Ženy mají také často pocit, že vlivem neplodnosti přestávají být ženami.
• další druhy deprese: Patří sem např. organická deprese, dystymie, dissimulovaná deprese, deprese ze zemědělských pesticidů, smíšená úzkostně-depresivní porucha atd.