Není zloděj jako zloděj. Někteří kradou, protože je k tomu cosi pudí a nedokážou odolat pokušení. Jak přesně můžeme definovat kleptomanii a do jakých psychických poruch ji řadíme?

Co je kleptomanie

Kleptomanie je psychickým onemocněním, v rámci kterého nemůže osoba odolat pokušení něco ukrást. Říkáte si, že by se mohl za kleptomana označovat každý zloděj? V čem se liší? Kleptoman na rozdíl od zloděje nekrade za účelem obohacení se, ale je proto, že to chce udělat. Kleptoman často krade nelogické předměty, které ho nikterak neobohatí a nic mu nepřinesou. Často po ukradnutí věci pro něj ztrácí význam. Jde mu o činnost, nikoliv výsledek krádeže.

Kleptomanovi se líbí pocit stoupajícího napětí při krádeži a užívá si pocit zdaru, který po úspěšné krádeži prožívá. Někteří kleptomani kradou však bezmyšlenkovitě. To znamená, že si to ani neuvědomují a nejednou mají např. balíček žvýkaček v kapse.

Není však vždy jednoduché rozlišit kleptomana a zloděje. Lidé chycení při činu se často na kleptomanii jen vymlouvají.

Kleptomanie se objevuje zhruba kolem pubescentního věku a přetrvává do vyššího věku. Člověk k ní může mít sklony po celý život.

U kleptomanie se kromě nutkavých myšlenek a puzení ke krádeži objevují i další příznaky nemoci. Patří mezi ně poruchy nálady, úzkost, poruchy stravovacích návyků, pocity viny a výčitky, sociální segregace atd.

Léčba kleptomanie

Léčba kleptomanie je složitá a dlouhá. Nikdy se jí pacient nezbaví po celý život a neustále se v něm probouzí nutkavé tendence něco ukradnout.

Při léčbě kleptomanie se dobře uplatňuje psychoterapie. V některých lehkých případech stačí posezení s psychologem a promluvení si o příčinách, které jsou skryté a které si kleptoman neuvědomuje.

Často je však nutné podstoupit náročnější systematickou psychoterapii. Své výsledky má především behaviorálně kognitivní psychoterapie. Učí člověka poradit si v situacích, kdy ho přepadnou nutkavé pocity něco ukradnout. Pacient identifikuje za spolupráce s psychologem své negativní chování a pokusí se ho nahradit chováním novým. Někdy se doplňuje psychoterapie léčbou psychofarmaky.

Obecně o nutkavých a impulzivních poruchách

Nutkavé a impulzivní poruchy jsou skupinou duševních poruch a poruch chování. Obecně jsou charakterizované opakovanými činy vyznačující se tím, že nemají žádnou racionální motivaci. Jejich znakem je také, že poškozují zájmy těch, kteří je provádějí. Nedokážou si však pomoci, protože je k tomu cosi pudí. Není známá přesná příčina těchto poruch.

Mezi nutkavé a impulzivní poruchy řadíme také patologické hráčství, patologické zakládání požárů, trichotillomanie (postižení si vlivem stresu vytrhávají vlasy, vousy či obočí), jiné nutkavé a impulzivní poruchy a nutkavá a impulzivní porucha NS.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>