Hraniční porucha osobnosti představuje vážné psychické onemocnění. Spadá do poruch osobnosti. Jak se tato porucha projevuje a jak ji lze léčit?

Zařazení hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti patří do emočně nestabilních poruch osobnosti. V této skupině poruch se kromě hraničního typu nachází ještě impulsivní typ, který se projevuje neuváženým jednáním, konfliktností, výbuchy hněvu a nestálými a nevypočitatelnými náladami.

Hraniční porucha osobnosti si získala svůj název podle toho, že pacient nemá jasné hranice mezi sebou a svým okolím. Dotyčný se snaží za každou cenu vyhnout se odmítání, má nestálé vztahy (jsou intenzivní, ale rychle přecházejí), má pocity prázdnoty a objevují se sklony k sebepoškozování, ale také je zde nebezpečí sebevraždy. Tito lidé mají sklony k alkoholismu či toxikománii.

Vedle emočně nestabilních poruch osobnosti rozlišujeme i další poruchy osobnosti – paranoidní, schizoidní, disociální, histrionská, anankastická, anxiózní, závislá a poslední skupinou jsou jiné specifické poruchy osobnosti, které není možné zařadit do výše uvedených poruch.

Diagnostika hraniční poruchy osobnosti

Aby bylo možné diagnostikovat hraniční poruchu osobnosti, musí být splněno alespoň 5 z níže uvedených kritérií:

  • navazování intenzivních, ale nestabilních vztahů (jsou silné, ale rychle končí)
  • impulzivní jednání (např. v oblasti utracení peněz, jídla, krádeže, zneužívání omamných látek, sexuality)
  • častá změna nálad
  • neschopnost ovládnout vztek
  • vyhrožování sebevraždou, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu
  • trvalá a výrazná porucha identity projevující se nejistotou sama v sebe, sexuální orientace, dlouhodobých cílů, volby povolání atd.
  • neustálý pocit prázdnoty či nudy
  • zoufalá snaha bránit se proti osamění

Léčba hraniční poruchy osobnosti

Léčba hraniční poruchy osobnosti je dlouhodobá a celkově není vůbec jednoduchá. Spočívá v dlouhodobé individuální terapii, která může trvat i několik let. Psychoterapie je zaměřená na poznávání vzorců myšlení, chování a emočního prožívání a ve snaze o jiný náhled na ně. V tomto směru pomáhá např. psychoanalýza či kognitivně behaviorální terapie. Někdy má své uplatnění i rodinná terapie.

Psychoterapie přináší úlevu v příznacích poruchy a bývá zpravidla podpořena užíváním léků ze skupiny neuroleptik. Léky se používají k léčbě akutních příznaků a jsou charakteristické pro období akutní dekompenzace. Léky mohou pozměnit rysy temperamentu, nikoliv však osobnostní rysy celkově. Kromě neuroleptik se předepisují také antidepresiva na úzkost a deprese a thymoprofylaktika na redukci hněvu a impulzivity. V menší míře lze pracovat i s anxiolytiky, ale zde je důležité dát si pozor na riziko závislosti.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>